O přízni a nepřízni okolností.
Svět je malej.
Svět je šíleně malej. Najít „ztracenou" sestřenici je pro mě dost pozitivní a radostná věc. Jo, mám radost.
Sedím tu zabořená do měkkého gauče, přikrytá od hlavy až k patě, před sebou kytici voňavých,bílých tulipánů a hrnek horké „čekulády". Na stole macbook, do kterého ťukám písmenka, pod stolem spokojeně koukající psisko, a bytem se vlnící klavír a zpěv Raye Charlese. Na jednu stranu idylka, kterou jsem vždycky chtěla, na druhou stranu zlost, že trávím dny doma sama,a drahý si studuje támhle v Praze.
Venku začal krutý podzim, který je doprovázen vydatnými deštěmi, a proto mi dělá trochu problém vylézat z bytu. Ačkoliv jsem po podzimu, co se týče focení hodně toužila.Hm, až nebude pršet vytáhnu naší psí slečnu, popadnu foťák a vyrazím.
Pozitivní zpráva měsíce? Začala jsem běhat. Jakože fakt. Ale asi budu běhat jenom na podzim/v zimě. V teplejších dnech bych měla strach, že se udusím. I bych dokonce řekla, že mi studený vzduch jako dost pomáhá a dýchá se mi líp. Ale víte, co je fackyhodné? Doběhnu a zapálím si cigaretu. Jo,to jsem celá já. :-)
Včera jsem byla na fotbale. Jak švagr trefně poznamenal, je to fotbal,a ne módní přehlídka. Ovšem, když pak slyšel můj slovník, a moje nadšení pro fanouškovství, řekl mi, ať chodím klidně na zápasy v šatech do tanečních, že to je úplně jedno.
Jak se tomu říká? Fandím při sportech, piju pivo, nejsem hysterická...?
Já už vím! No, jsem přece dokonalá žena :-))
